Hradišťská zlatá ulička. Vinohradská ulice voní vínem i folklorem

5. září 2019

Sklepy v Mařaticích se v roce 1950 staly součástí Uherského Hradiště.

Vinohradská ulice v Uherském Hradišti Mařaticích je podle příznivců nebo přímo milovníků vína a folklóru zlatou uličkou slovácké metropole. Název Vinohradská dostala pochopitelně proto, že se v lokalitě pěstují hrozny a vinaři tam mají své sklepy, v kterých lahodný mok zraje a pak se tam i pije, vlastně koštuje.

Můj strýček, taky chlap z oboru, mi říkával. Zapamatuj si, ve sklepě se nepije, ale koštuje. V Mařaticích se „vinohradničilo“ a koštovalo dávno před tím, než se v roce 1950 staly součástí Uherského Hradiště.

Réva vinná se v krajině začala pěstovat, jak se nejčastěji uvádí, ve 12. století. První vinohrady zakládali cisterciáčtí mniši z Velehradu. Historikové se jenom domnívají, že víno potřebovali při bohoslužbách. Nenašli totiž žádné písemné doklady, které by to potvrdily. Vědí ale, že v 16. století se novými vlastníky vinic stávali hradišťští měšťané a začali v místě stavět sklepy.

Podle uvedených rozměrů, to rozhodně nebyly žádné myší díry. Většinou byly 8 až 30 m dlouhé a 6 m široké. Rozlohou byly mařatické sklepy, jak dnes říkáme, nadstandardní. Muselo se do nich vejít všechno, co vinař potřeboval ke zpracování úrody a ještě měly nadzemní boudy. Lidé je obývali v čase morové epidemie.

Vinné sklepy a búdy jsou ve Vinohradské ulici v Mařaticích dodnes k vidění. Ty nejstarší mají bezmála tři století. Každá stavba je něčím výjimečná, nejvíce se ale líbí barokní dům z roku 1740, známý jako vinárna U Lisu, právem byl vyhlášený národní kulturní památkou. A U Lisu proto, že ten původní se v objektu dochoval až do dneška.

Vinohradská ulice je necelé dva kilometry dlouhá a do pěkného kopce. V takové lokalitě to ani jinak nejde. Celou trasu lemují historické sklepy a další zajímavé stavby, a to je velké rozptýlení Obzvlášť když si unavený nebo zvídavý turista může sednout, koštnout kapku vínka z místní vinice a nasáknout atmosféru jaká jinde není. Je známé, že v minulosti lákala i řadu umělců, kteří v Mařaticích hledali inspiraci nebo jenom klidný koutek. Třeba Aloise Jiráska, Jožu Úprku nebo Aloise Mrštíka.  

Celý areál má pověst výjimečnosti, a o další stupeň výš ho posunul nový 250 m dlouhý podzemní labyrint v pěti výškových úrovních. Vznikl propojením tří starých měšťanských sklepů. Dokonce z něho vede schodiště přímo na terasu mařatických vinohradů odkud je překrásný výhled.  

Spustit audio

Související