Galerie ženských osobností - Lise Meitnerová

Logo|foto:Český rozhlas

Lise byla třetí z osmi dětí Philippa Meitnera a jeho ženy Hedwigy. Narodila se 7. listopadu 1878 ve Vídni. Ač byli oba rodiče židovského původu, byla Lise pokřtěna v protestantské církvi. Otec byl vůbec první Žid, který v Rakousko-uherské monarchii získal povolení provozovat advokátskou praxi.

Rodiče si velmi vážili vzdělání, proto k němu vedli všechny své děti. Nejdříve měla Lise soukromého učitele. Už od dětství byla Lise fascinována prací Marie Curie, obdivovala též i Florence Nightingale, proto se po absolvování externí maturity (maturita standardní cestou totiž dívkám ještě nebyla dovolena) zapsala na Vídeňskou univerzitu na studium fyziky, matematiky a filozofie (r. 1901).

Po získání doktorátu r. 1907 odešla díky finanční podpoře rodičů do Berlína pokračovat ve studiu u Maxe Plancka. Nebylo to snadné, protože teprve až o dva roky později bylo ženám dovoleno imatrikulovat se oficiálně. Příchodem do Berlína se ale začala její spolupráce s chemikem Otto Hahnem, kdy se ona věnovala fyzikální a on chemické stránce výzkumu radioaktivních látek. Tato spolupráce trvala 30 let. Společně, ale i každý zvlášť, dosáhli mnoha důležitých výsledků na tomto novém poli nukleární fyziky při "soutěži" s Irène Curie a Frédéricem Joliotem, ale i jinými zahraničními vědeckými týmy.

Lise jako první žena získala r. 1912 pozici odborné asistentky v Berlíně. Během 1. světové války působila jako rentgenová sestra v jednom z lazaretů na frontě. Každou svou dovolenou trávila ale na univerzitě. Od roku 1917 mohla na práci s Hahnem opět navázat v plném nasazení. Dařilo se jim. V r. 1918 společně objevili 91. prvek (protactinium).

Když bylo ve Výmarské republice povoleno ženám navazující studium, bylo i jí konečně umožněno dosáhnout habilitace, čímž se stala první ženou habilitovanou ve fyzice. Už o 4 roku později (1926) byla jmenována dokonce mimořádnou profesorkou. Kritickým se jí ovšem stal březen 1938.

Po anšlusu musela emigrovat. Odešla do Stockholmu na Institut Manneho Siegbahna, kde si svou pozici musela teprve znovu vybudovat. V listopadu se tajně setkala s Hahnem v Kodani. Na její návrh provedli Hahn a jeho spolupracovník Strassmann další testy na produktu uranu, o kterém se domnívali, že je radium. Když přišli na to, že se ve skutečnosti jedná o barium, publikovali své výsledky v časopisu Naturwissenschaften (v lednu 1939). Ve stejnou dobu Lise Meitnerová a její synovec Otto Robert Frisch vysvětlili a pojmenovali štěpení atomu pomocí Bohrova modelu atomu, což bylo velmi důležité. Důkaz štěpení totiž vyžadoval jak chemické objevy Hahna a Strassmanna, tak i fyzikální vysvětlení, které poskytli Meitnerová a Frisch.

Ovšem rozdělení původních spolupracovníků na oddělená působiště a Lisin vynucený exil vedl švédskou Nobelovu komisi k nesprávnému pochopení podílu její práce na oceněném objevu. Přispěl k tomu i sám Hahn, který se k její práci oficiálně nehlásil (vedli ho k tomu tehdy především politické okolnosti a fakt, že je Lise židovského původu). Toto "opomenutí" Nobelovy komise částečně nahradilo až americké ocenění Fermi Prize, udělené r. 1966 nejen Hahnovi, Strassmannovi, ale i jí.

V Americe se jí dostalo vědeckého uznání už dříve. V roce 1943 dostala nabídku odejít ze Švédska do USA, aby se podílela na tajném vývoji atomové bomby. To však rezolutně odmítla a o mírové užívání atomové energie se zasazovala až do konce svého života. Po svém hostování na washingtonské Katolické univerzitě byla v r. 1946 americkým tiskem zvolena "Ženou roku".

Lise Meitnerová se však nevěnovala pouze fyzice. Kromě vědy měla ráda hudbu, od dětství hrála na klavír. Měla ráda také procházky ve svých milovaných rakouských Alpách. Ačkoliv po emigraci r. 1938 získala švédské občanství, toho rakouského se nikdy nevzdala a po Rakousku (především po jeho horách) se jí velmi stýskalo. Pracovala do vysokého věku (do 72 let). V závěru života se přestěhovala do malého domku v Cambridge, v Anglii. Tam pak i pokojně zemřela 27. října 1968 ve věku nedožitých 90 let.