Galerie ženských osobností - Lady Mary Wortley Montaguová
Anglická aristokratka a spisovatelka, která navíc významně přispěla k tomu, že se na evropském kontinentě, především však v Anglii začalo očkovat proti neštovicím. Díky ní bylo zachráněno mnoho životů. Jak už to tak bývá, je i zásluha o tento počin připisována jiné osobě - Edwardu Jennerovi , který tuto metodu zdokonalil. Mary je však známá i pro své spisovatelské kvality. Její Dopisy, které byly vydány, přináší mnoho zajímavých a velmi čtivě podaných informací zvláště z doby jejího pobytu na anglické ambasádě v tehdejší Konstantinopoli v Osmanské říši.
Mary se narodila 26. května 1689 do bohaté šlechtické rodiny. Byla nejstarším dítěm Evelyn Pierreponta, hraběte z Kingstonu (později markýze a nakonec vévody), a lady Mary, rozené Fieldingové . Maminka zemřela po porodu čtvrtého dítěte, když Mary byla ještě velmi mladá. Děti vychovávala otcova matka v Yorkshireu.
Mary byla už odmala velmi bystrá, pohledná a společensky velmi oblíbená. Navzdory tomu se jí dostalo jen minimálního vzdělání. Byla vždy fascinována literaturou. Její sbírka knih, kterou si za svůj život vybudovala, byla úctyhodná, skládala se především z anglických dramat. Také milovala romány, jako ty od Henryho Fieldinga, který byl vlastně jejím blízkým příbuzným.
Ještě jako dítě se rozhodla přečíst si Ovidia v originále, a tak se sama začala tajně učit latinsky pomocí latinské gramatiky a slovníku, které našla v rodinné knihovně. Za dva roky latinu zvládla. Když to tatínek zjistil, dovolil jí (už s pomocí učitele) naučit se též italsky, francouzsky.
Mary udržovala velmi čilou korespondenci. Jednou z přítelkyň, se kterou udržovala takto intenzivní poštovní styk, byla i Anne Wortley Montaguová, vnučka prvního hraběte ze Sandwiche. Anniny dopisy však nejednou byly jen opisem předlohy, kterou pro ni vytvořil její bratr Edward. Po Annině smrti v roce 1709 korespondence pokračovala již bez prostřednice. Mary a Edward si dopisovali 7 let, než Edward požádal Mary o ruku.
Otec Mary s tím však nesouhlasil. Chtěl ji provdat za finančně mnohem lépe situovaného nápadníka a vyslal ji za ním. Ovšem Edward následoval její kočár a z hostince, kde cestou nocovala, a ji unesl, aby se mohli vzít.
Manželé zpočátku žili za tíživých finančních podmínek na venkově. V roce 1713 se jim narodil syn Edward, kterého Mary přímo zbožňovala, až jej rozmazlila. Když se její manžel r. 1715 stal členem Parlamentu a nedlouho na to dokonce členem kanceláře královské pokladny, tak se jejich situace výrazně zlepšila a rodina se mohla přestěhovat do Londýna. Vtip a osobitý šarm z Mary brzy dokonce udělal prominentní osobnost královského dvora.
V roce 1716 byl její manžel jmenován velvyslancem v Porte, v Konstantinopoli, na dvoře tehdejší Osmanské říše. Ač to bylo na tu dobu neobvyklé, Mary manžela následovala. Byla to dlouhá a nebezpečná cesta napříč kontinentem, navíc v mrazivé zimě. V Turecku pobývali až do října 1716. Mary během této doby posílala své sestře a několika přátelům dopisy, kde popisovala své postřehy z této pro mnohé tak exotické země. Její dopisy prokazovaly, že je Mary velmi dobrý pozorovatel (naučila se turecky, což jí pomohlo proniknout do míst, kam se jinak cizinec běžně nedostal, prozkoumávala mešity, navštěvovala ženy v harémech,...), navíc ale byly i velmi čtivě a vtipně napsané. Není tedy divu, že na sklonku jejího života byly i publikovány a získaly si velkou oblibu.
Když se změnily vztahy Anglie s Tureckem, vrátila se rodina i s nově narozenou dcerou Mary zpět do Londýna. Mary však s sebou přivezla něco, co ji v Turecku velmi zaujalo - očkování proti neštovicím. Sama dříve, již ale dospělá, neštovicemi onemocněla a zanechalo to na její tváři řadu jizviček. Proto už v Turecku nechala očkovat svého tříletého syna, po návratu v Anglii i svou dceru. Snažila se tuto proceduru prosadit i ve společnosti, ale nedůvěra lékařů a církve byla veliká. Přesto získala od Karolíny, princezny z Walesu, povolení učinit demonstrativní experiment na 6 vězních a 6 sirotcích. Výsledek byl příznivý a Mary získala od Karolíny souhlas. Dala očkovat i svou dceru a doporučila to i celému dvoru.
Z ne zcela jasných důvodů musela na základě rozhodnutí rodinné rady opustit r. 1739 Anglii a odešla na kontinent a nesměla se vrátit až do manželovy smrti. Tam žila v Itálii a Francii. Možná byly příčinou milostné aféry, ale také její kritické (satirické) vyjadřování, které mohlo poškodit společenské postavení rodiny . Edward, manžel, byl s Mary po celou dobu v přátelském písemném kontaktu a finančně přispíval na její život, ale už se nikdy osobně nesetkali. Teprve roku 1761 po smrti manžela se Mary Wortley Montaguová do Anglie vrátila, ale nebylo to na dlouho. Po několika měsících pak 21. srpna 1762 podlehla rakovině prsu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
