Galerie ženských osobností - Jocelyn Bell Burnellová

20. březen 2006

Jen málokterému vědci se poštěstí, aby již na začátku své kariéry přišel na revoluční objev. Jocelyn Bellové se to podařilo. Nalezla vůbec první 4 pulsary. Stála tak u počátku objevu, za který však získal podíl na Nobelově ceně za fyziku (1974) vedoucí její disertační práce Anthony Hewish. Časy se ovšem poněkud změnily a Jocelyn Bell Burnellová je ve Velké Británii jednou z nejuznávanějších vědeckých osobností.

Susan Jocelyn Bellová se narodila 15. července 1943 v Belfastu, v Severním Irsku jako prvorozené dítě G. Philipa a M. Allison Bellových. Poměrně idylické dětství prožila společně s bratrem a dvěma sestrami na irském venkově. Děti docházely do vedlejší vesnice do školy.

Logo

Otec byl architekt a také nadšený čtenář. Nosíval domů mnoho knížek. Jocelyn jeho zálibu ve čtení sdílela. Když jednou přinesl knihy o astronomii, naprosto ji zaujaly navzdory tomu, že byly vysoce odborné. Její zájem o astronomii se mohl nadále zdárně vyvíjet, neboť nedaleko jejich domova byla observatoř (Armagh Observatory), pocházející z 18. století. Její otec byl autorem její moderní přístavby, a tak díky vstřícným vztahům mohla Jocelyn do observatoře docházet.

Pak však málem byla jejím vyššímu vzdělání učiněna přítrž. V 11 letech Jocelyn neuspěla na zkoušce, požadované u studentů, kteří chtěli pokračovat ve vyšším vzdělávání. Rodiče ji však ve studiu významně podporovali a poslali ji studovat do internátní školy Mount School, v Yorku, v Anglii (1956 - 1961), kam ji posléze následovali i její sourozenci.

Po maturitě v roce 1961 se zapsala na University of Glasgow, ve Skotsku (zaměření na fyziku) a o čtyři roky později úspěšně odpromovala. Na doktorské studium odešla do Cambridge na vědní obor Radioastronomie. V Cambridge totiž měli k dispozici v daném oboru to nejmodernější vybavení. V prvních dvou letech svého doktorského studia pomáhala Jocelyn při konstrukci 81,5Mhz radioteleskopu, který byl konstruován k vyhledávání kvasarů (1). Do provozu byl uveden r. 1967.

Po dokončení jeho stavby se stalo jejím úkolem analyzovat každé 4 dny data, která byla zaznamenána na 120 m milimetrového papíru jako výsledky pozorování teleskopem. Po několika týdnech analýzy neuniklo její pozornosti několik neobvyklých záznamů signálu, který se skládal z rychlého sledu měnících se pulsů. "První věc, které jsem si všimla, bylo, že se občas v záznamu objevily signály, které jsem nebyla schopná zcela zařadit. Nebyly to odrazy, ani rušní lidského původu." Když signál přesně změřila, zjistila, že trvá 0,016 s a opakuje se každých 1,337 s. Tyto úseky záznamů zabíraly celkem přibližně 2,5 cm z celkem 121,8 m, ale Jocelyn přesto rozpoznala jejich důležitost. Bez pomoci počítačů!

Tento jev, který se do současnosti podařilo vypátrat už více jak 1200 (s různými délkami pulsu), se nazývá pulsar (2). Pulsar je rychle rotující neutronová hvězda, která na svých magnetických pólech vysílá paprsky částic, které se pak do prostoru šíří téměř rychlostí světla. Jsou pravděpodobně zbytkem supernov. V době objevu prvního pulsaru však tyto okolnosti ještě neznali. Byl to jev zcela nový a hledalo se pro něj teprve vysvětlení. Vysoká frekvence opakování signálu byla tak radikálně odlišná od ostatních dosud zachycených radiových signálů z vesmíru a tedy zřejmě nepřirozená svým původem, že jistou dobu panovalo podezření, zda se nejedná dokonce o vysílání "malých zelených mužíčků", čili o signály mimozemské civilizace.

To se však podařilo Jocelyn nakonec prostým způsobem vyvrátit. Objevila totiž další signály pulsarů z úplně jiné části oblohy, a proto bylo více než pravděpodobné, že se nemohlo jednat o vysílání mimozemských civilizací. Jen stěží by si obě vybraly stejnou frekvenci signálu a obě ji vysílaly směrem k Zemi. Anthony Hewish o tomto objevu publikoval článek, který 9. února 1968 uveřejnil časopis Nature. Jocelyn uvedl jako spoluautorku spolu s dalšími 3 kolegy.

Vzhledem k tomu, že v článku bylo zmíněno, že autoři jistou dobu uvažovali, zda se nejedná o signály nějaké jiné civilizace, vzbudilo to okamžitě zájem médií. A protože u počátku objevu stála žena, zájem narostl o to víc. Jocelyn se však pak raději stáhla do ústraní. Dokončila disertační práce pod vedením Anthonyho Hewishe a vdala se za Martina Burnella. O rok později se jí narodil syn.

V letech 1968 - 1982 pokračovala ve výzkumu a přednášení na Southamptonské univerzitě a na University College v Londýně, ale byly to jiné obory než radioastronomie, její velká láska. Musela ji opustit. Chtěla být totiž spolu s manželem. Pracovala jen na částečný úvazek a věnovala se rodině. Své umístění měnila podle toho, kam právě odvála práce jejího manžela, kterého následovala.

Do této doby spadá i udělení Nobelovy ceny (1974) jejímu učiteli Anthony Hewishovi za "rozhodující roli při objevení pulsarů". Jocelyn jmenována nebyla. Ve světě mezi astronomy však již uznávaná byla. Způsobilo to jistý veřejný spor. Uznávaná autorita Sir Fred Hoyle, význačný britský astronom, za uznání přínosu Jocelyn Bell Burnellové na objevení pulsarů bojoval a zastával názor, že by měla mít na Nobelově ceně podíl (3).

Pracovní a vědecký život Jocelyn Burnellové byl a dosud je velmi bohatý. Tak jak se manžel stěhoval kvůli svému zaměstnání, měnilo se i pracovní zaměření Jocelyn. Od radioastronomie přešla k oboru geofyziky a gamma záření v Southamptonu, v Mullardu se věnovala rentgenové astronomii, později působila na Královské observatoři v Edinburghu, ve Skotsku. V letech 1973 - 1976 zastávala mimo jiné funkci editora časopisu The Observatory. Částečně se usadila až po rozpadu jejích manželství. V letech 1991 - 1999 se stala profesorkou fyziky (4) na Open University v Milton Keynes. V r. 1999 absolvovala přednáškové turné v Austrálii s příspěvkem "Ženy ve vědě". V květnu 2001 přijala pozici děkanky na University of Bath (do srpna 2004, kdy odešla do důchodu) a zároveň přednášela i na Princeton University jako hostující profesor.

Během svého dosavadního života získala mnoho ocenění za své vědecké přínosy (Oppenheimer Prize, Mitchelson Medal, Herschel Medal) a přestože s jistou nespravedlností se jí nedostalo podílu na Nobelově ceně, ona vůči tomuto rozhodnutí na veřejnosti nevystoupila nikdy s rozhořčením a pocitem křivdy. Sama navíc přiznává, že netušila, jak dalekosáhlý dopad bude její objev pro svět vědy mít.

(1) Kvasar je vesmírné těleso s výrazným rudým posuvem spektra. Některé kvasary mění velmi rychle svoji svítivost, z čehož se usuzuje na jejich malou velikost. Podstata kvasaru je neznámá. Soudí se, že jeho základní částí je supermasivní černá díra, přičemž září do ní padající hmota.
(2) Pulsar je zkratkou z anglického rapidly pulsating radio star nebo rapidly pulsating radio sources.
(3) Jeho názory vedly ke vzniku vtipu, že Nobel znamená No-Bell ("žádná Bellová", jak se Jocelyn za svobodna jmenovala).
(4) Byla v historii teprve třetí profesorkou fyziky ve Velké Británii.

autor: jt
Spustit audio