Galerie ženských osobností - Gabriela Preissová

Gabriela se narodila v Kutné Hoře 23. března 1862. Svého otce Františka Sekeru, řeznického mistra ani nepoznala, neboť předčasně zesnul, otčím neměl Gabrielu zrovna rád. Spokojenost do rodiny přinesl až třetí manžel Gabrieliny maminky Josef Váňa. Rodina se přestěhovala do Pláňan, kde si rodiče zařídili obchod, a tam Gabriela chodila i do obecné školy. Na tuto trojtřídní školu zrovna ráda nevzpomínala. Vadilo jí, že více než o soustavné vyučování dbal učitel o hraní na muzikách a nejvíce se staral o své hospodářství, k čemuž využíval i školní mládeže.

Logo|foto:Český rozhlas

Aby se mohla dále vzdělávat, poslala Gabrielu matka k se své sestře Luise, manželce zemského archiváře a spisovatele Františka Dvorského, do Prahy. Teta měla na Gabrielu velký a hlavně pozitivní vliv. U rodiny Dvorských se scházeli významné osobnosti tehdejší doby: Eliška Krásnohorská, Sofie Podlipská, Karolina Světlá, Jakub Arbes a další. Gabriela tehdy navštěvovala dívčí školu na Smíchově. V té době napsala svou první hru, na Vánoce. Bylo jí dvanáct let. Hra se jmenovala Divadlo o hodné mamince a zlé Kačce a byla tehdy dokonce před hosty zdramatizována.

R. 1873 ji pozval k pobytu v Hodoníně strýc Karel Procházka. Velmi se jí tam líbilo. Zvláště intenzivně vnímala živý folklór - kroje, písničky, nářečí, každodenní život. Po návratu domů, do Pláňan, se musela zapojit do práce a pomáhala v obchodě i při chodu domácnosti. Pokračovala však i v literární činnosti. Ve čtrnácti letech napsala povídku Čeledín a dcera ze statku (byla uveřejněna v Pospíšilově kalendáři, 1878).

Doma jí moc času na psaní ale nezbývalo. Gabriela se tedy v 18 letech (1880) provdala za Jana Preisse, se kterým se seznámila v Hodoníně. Byl o 24 let starší, pracoval jako pokladník v hodonínském Stummerově cukrovaru a byl hlavně tolerantní k jejím zájmům. Gabriela se tedy přestěhovala do Hodonína a zapojila se do vlasteneckého života. Mimo jiné byla pořadatelkou sbírky na postavení nové budovy Národního divadla, organizovala ochotnická představení, vyučovala,... Plná zážitků intenzivně psala - prózu i dramata.

V roce 1890 se Preissovi přestěhovali do Oslavan, tehdy hornického městečka, tam se Gabriele ale moc nelíbilo. Naštěstí k nim ale přijížděli návštěvy z brněnského kruhu Vesny, národopisní sběratelé, ale třeba i Vilém Mrštík a jiní. Naopak Gabriela zase občas navštěvovala Brno a Prahu, kam jezdila za přáteli (Julií Fantovou-Kusou, Marií Červinkovou-Riegrovou, Annou Lauermannovou a dalšími).

Její povídka Gazdina roba uveřejněná v časopise Osvěta, zaujala ředitele Národního divadla v Praze F. A. Šuberta a ten ji požádal, zda by ji nechtěla přepracovat do podoby divadelní hry. Pro Gabrielu, tehdy teprve 26letou, to zajisté byla pocta, a tak jeho nabídku přijala. Gazdina roba měla svou premiéru 7. listopadu 1889 a stihla ji kritika ještě větší než Naše furianty, zda takové banální příběhy a nářeční mluva patří na jeviště Národního divadla, ale odezva publika byla velmi pozitivní. Úspěch tedy motivoval k pokračování ve spolupráci. Další hra, kterou byla Její pastorkyňa, na sebe nedala dlouho čekat. Dramaturg Stroupežnický byl spokojený a premiéra proběhla 9. listopadu 1890.

I Její pastorkyňa vyvolala v tisku kritickou reakci. Gabriela Preissová v ní byla obviňována z hanobení slováckého lidu a bylo jí vytýkáno, že na scénu přivádí výjevy, které patří do soudní síně. To s ní dosti otřáslo a v další své tvorbě se již sociálně ožehavým tématům raději vyhýbala a postupně opouštěla pozici kritického realismu. Nebýt toho, že obě tyto hry byly následně úspěšně zhudebněny (Gazdina roba J. B. Foersterem pod názvem Eva a Její pastorkyňa Leošem Janáčkem), možná by byly v dnešní době již zapomenuty.

V půlce roku 1891 se Preissovi opět stěhovali. Tentokrát do Korutan, na manželův statek Jelenik. Statek se nepodařilo udržet a o dva roky později jej museli prodat, přesto ale i tento pobyt zanechal v Gabriele velký dojem a zdroj inspirace. V Praze se usadili až r. 1897. Jejich domácnost byla častým místem návštěv básníků, umělců a dalších tehdy zvláště vlastenecky činných osobností.

V letech 1903 - 1910 Gabriela Preissová redigovala Kalendář paní a dívek českých, kde publikovali i tehdejší renomovaní autoři. Na jaře r. 1908 jí ale zemřel manžel. Gabriela se však ještě na podzim znovu provdala, za Adolfa Halbaertha, plukovníka rakouské armády. I jej znala ještě z dob svého pobytu v Hodoníně. Společně s ním se pak odstěhovala do Puly, do Istrie. Do Čech však každoročně zajížděla, ale cestovala i po Itálii a Francii. V pozdějších letech se vrátili opět do Prahy, léto trávili v Chlumu u Třeboně.

Preissové literární práce vznikaly v rozmezí 50 let a dosahují různé úrovně. Její povídky byly publikovány původně v časopisech. V letech 1910-15 vydala 18 svazků svých Sebraných spisů. Ta nejvýznamnější díla však pochází z jejího ranného tvůrčího období do roku 1890.

Gabriela Preissová zemřela nedlouho po svých 84. narozeninách, 27. března 1946, na rakovinu, a byla pohřbena na vyšehradském hřbitově. Ještě jedna zajímavost na závěr. Secesní vilu v Jevanech, ve které žila rodina skladatele Karla Svobody, si nechala postavit právě Gabriela Preissová. A právě ona byla také jedním z hlavních iniciátorů, kdo způsobil, že díky jejím článkům v tehdejší Národní politice si zámožnější občané začali stavět svá letní sídla v Jevanech u Prahy. Bez Gabriely Preissové by tak Jevany možná nebyly tím, čím jsou dnes.