Galerie ženských osobností - Clara Schumannová

Logo|foto:Český rozhlas

Clara se narodila do rodiny se silným hudebním zázemím. Otec, Friedrich Wieck, byl majitel obchodu s piany a uznávaný učitel hudby v Lipsku. Jeho žena Marianne, matka Clary, rozená Tromlitzová, pocházela také z hudební rodiny. Byla talentovaná sopranistka a klavíristka. Friedrich byl jejím učitelem. Clara Josephine se manželům Wieckovým narodila 13. září 1819 jako jejich druhé dítě. Prvorozený syn Adelheid jim zemřel. Postupně se jim narodili ještě další 3 děti.

Hned od Clařina narození snil tatínek o tom, že z ní vychová zázračné dítě, ale zdálo se, že je to sen nesplnitelný. Clara totiž do 4 let vůbec nemluvila a rodiče si nejprve mysleli, že je hluchá. Když byly Claře 4 roky, začala sice mluvit, ale rodiče se tou dobou rozváděli. Matka si vzala Claru a nejmladšího syna k sobě. Před Clařinými 5. narozeninami se však ujal jejího opatrovnictví otec.

Začal ji hned učit hrát na klavír. Nejprve jen posluchu, aby se přesvědčil, zda Clara opravdu slyší dobře. A Clara se učila velmi rychle. Tatínek měl radost, že se z ní skutečně stává zázračné dítě, tak, jak si to vysnil. Claře nebylo dopřáno normální, bezstarostné dětství. Strávila hodně času cvičením hry na klavír, ale i housle, a učila se i zpívat. Tatínek byl na ni velmi přísný. Od 9 let začala veřejně vystupovat, už v 11 letech měla své první velké sólové koncertní turné po Paříži.

Ve věku 14 let začala zkomponovala Klavírní koncert v A moll a ve věku 16 let jej celý, dokončený předvedla společně s Lipským Gewandhaus orchestrem pod taktovkou Felixe Mendelssohna. Na otcovo přání hrávala v lipských salonech pro bohaté a slavné osobnosti nejnovější díla Frederica Chopina, Carla Maria von Webera a dalších. Na svých četných koncertních turné se poznala s mnoha významnými osobnostmi: Ferenzem Lisztem, Nicolo Paganinim, Hectorem Berliozem, mezi její obdivovatele patřil i Goethe, ale i Felix Mendelssohn.

Se svým budoucím manželem, Robertem Schumannem, se seznámila velmi mladá. Bylo jí teprve 8 let, když se stal prvně otcovým žákem a bydlel u nich. Ke sblížení došlo ale až později. Poprvé se políbili 25. listopadu 1835, Claře bylo 16 let. Bylo to políbení na rozloučenou, když Clara odjížděla na koncertní turné do Zwickau. Její otec si Roberta jako nadaného mladého skladatele velmi vážil, ale když zjistil, že mezi Robertem a Clarou vzniká vztah, byl téměř nepříčetný. Robert nesplňoval jeho představy coby zetě. Věděl o několika jeho dřívějších vzplanutích, ale i jeho nestálé psychické povaze, a proto v lednu odvezl Claru do Drážďan, jen aby byla od Roberta daleko.

Jak už to ale chodí, velké lásce ani vzdálenost nemůže zabránit a Robert se s Clarou v únoru v Drážďanech tajně setkával. I jejich zasnoubení dne 14. srpna 1837 muselo být jen tajné. A když Robert v den Clařiných 18. narozenin žádal jejího otce o Clařinu ruku, odešel s nepořízenou.

Mezitím Clara absolvovala koncertní turné do Paříže, Berlína, Drážďan a Vídně. Ve Vídni v březnu 1838 získala titul císařské a královské dvorní virtuózky, což bylo velké uznání (zvláště pro "Nerakušanku"). Císař ji označil jako zázračnou dívku. Clara měla tou dobou již pověst uznávané a obdivované klavírní virtuózky po celé Evropě.

Přístup Clařina otce se ale k sňatku jeho dcery s Robertem nezměnil, a tak si snoubenci podali žádost k soudu, aby se mohli vzít bez otcovského svolení. Trvalo víc jak rok, než soud dospěl k rozhodnutí, že se vzít mohou. Konečně 16. 8. 1840 mohli rozeslat pozvánky, 5. 9. Clara absolvovala poslední koncert ve Výmaru jako Clara Wiecková a 12. září 1840 se konala svatba. Clara se vdala proti vůli svého otce, aspoň o jediný den dříve před svými 21. narozeninami, kdy dosáhla plnoletosti. Když otce žádala, aby jí jako věno dal část peněz, které vydělala během všech těch mnoha koncertních turné, odmítl.

Den po svatbě věnoval Robert Claře k narozeninám deník, který si pak po dlouhá léta po týdnu navzájem vyměňovali a do kterého si takto střídavě zapisovali své dojmy z průběhu dne, o hudbě, o lidech, o svých plánech a také vzkazy jeden pro druhého, které šlo lépe napsat, než vyslovit. Dnes nám tyto deníky slouží jako jedinečné a velmi osobní výpovědi o životě těchto dvou umělců.

Jejich společný život nebyl nijak lehký. Clara byla celkem 10krát těhotná, 8krát rodila. Přitom po většinu času stála váha finančně zajistit rodinu na ní. Svými koncertními turné přinášela do rodinného rozpočtu více peněz než Robert. Třebaže byla velmi talentovaná i jako skladatelka a Robert ji ve skládání podporoval, starosti o rodinu jí stejně moc neumožňovaly se komponování věnovat.

Jejich hudební spolupráce byla velmi intenzivní, společně studovali party k symfoniím, sdíleli své dojmy z hudebních představení, četli podobnou literaturu. Clara byla velmi vnímavou partnerkou a Robertovou velkou oporou. Řadu koncertních turné absolvovali společně, mnohdy jim možnosti nedovolily než vzít s sebou i děti. Clara se musela také vždy postarat i o to, aby byl v domě klid, který Robert při komponování vyžadoval.

U Roberta se stále více projevovala jeho nervová choroba. Koncem roku 1844 se rodina přestěhovala do Drážďan, protože doufali, že tam bude lepší prostředí pro léčení Robertovy nemoci. Stav se ale moc nezlepšoval. V červenci 1853 Roberta postihl během návštěvy Bonnu záchvat mrtvice a v únoru následujícího roku se Robert pokusil o sebevraždu skokem z mostu do Rýna, ale přežil. Začátkem března musel být odvezen do sanatoria Endenichu u Bonnu. Od té doby se s Clarou skoro dva roky neviděli. Pak došlo k dočasnému zlepšení a oba mohli navázat opět kontakt, ale jen o několik měsíců později, 29. července 1856 Robert umírá ve věku pouhých 46 let.

Po Robertově smrti se Clara se svými sedmi dětmi přestěhovala ke své matce do Berlína. Sama se totiž musela vydat na koncertní turné, neboť obživa rodiny odteď byla závislá už pouze na ní. Procestovala celou Evropu a Rusko. Tam se již dříve stala čestnou členkou Petrohradské filharmonické společnosti. Zatímco většina umělců vystupovala pouze v rámci programu jiných umělců, ona nabízela sólové koncertní recitály. Byla také první, která skladby hrála zpaměti. Její výběr vysoce kvalitní hudební produkce nasadil vysokou laťku a ovlivnil řadu budoucích interpretů.

V roce 1878 se ještě přestěhovala s rodinou do Frankfurtu nad Mohanem, kde působila na pozici profesorky na nově založené konzervatoři (1878 - 1892). Starala se také o Robertův odkaz. V letech 1881 - 1893 vydala všechny jeho skladby. Oporou jí byl i Johannes Brahms, který se s manželi Schumannovými seznámil už v září roku 1853 a byl jejich blízkým přítelem po celý jejich život. Clara byla Brahmsovi rádkyní a prvním kritikem při jeho tvorbě.

Svůj poslední veřejný koncert absolvovala Clara 12. března 1891 ve Frankfurtu. Začaly ji totiž trápit problémy se sluchem. Nadále se ale věnovala soukromé výuce a koncertům pro přátele. Celkem absolvovala 38 koncertních turné mimo Německo. Konec všemu učinil až její záchvat mrtvice (26. 3. 1896). Clara zemřela 20. května 1896 ve věku 76 let. Je pohřbena v Bonnu vedle svého manžela, jak si to přála.