Fotbal, to je poezie. Je s podivem, že jsem skončil jako herec, směje se Michal Isteník

Na rozhovor přišel Isteník v den státního svátku. „Jsem zvyklý o svátcích pracovat. Když se rozhodnete dělat tuto profesi, tak to berete tak, že to k tomu patří… snažím se tím nestresovat. Lidi si občas myslí, že herci nic nedělají, ale mně se třeba může stát, že budu mít neděli ve středu. Můj život plánuje pořád někdo jiný – tajemnice v divadle, produkce filmu nebo manželka,“ říká s úsměvem.

Covidová stopka

„Dřív jsem znal jenom svou práci, nic jiného jsem nedělal. A paradoxně covid, který to na delší dobu celé zastavil, mi pomohl. Pro mě to byla stopka po patnácti letech nepřetržité práce. Řekl jsem si: ‚Sakra, vždyť já už nemám žádné koníčky, mám rodinu, ale nemám na ni čas.‘ Přestal jsem brát práci tak strašně moc vážně jako předtím, což mi i profesně pomohlo se uvolnit. A teď bych řekl, že žiju v krásné rovnováze: rodina, práce, koníčky,“ říká spokojeně.

První profesionální pódium, na kterém stál, bylo Divadlo u stolu, hrál tenkrát roli schodu – kolega Petr Štěpán mu stoupal na záda. Dnes je držitelem Ceny Alfréda Radoka jako talent roku a Ceny Thálie v kategorii mužských činoherců.

Z Michala Edou a naopak

Ve chvíli, kdy se odvysílal v televizi první díl seriálu MOST!, kde ztvárnil hospodského Edu, se jeho život změnil. „Vše bylo přes noc jinak. Večer jsem šel spát jako Michal Isteník, vytěsnil jsem, že v ten den se promítá premiérový díl. A ráno jsem se probudil jako Eda z Mostu. Bylo to docela šílené, někomu popularita přichází postupně a člověk si na ni zvyká, ale já jsem to měl opravdu přes noc a trvalo mi, než jsem se s tím vyrovnal a než jsem se stal z Edy zpátky Michalem Isteníkem,“ popisuje svou zkušenost s popularitou.

Čtěte také

S popularitou už jsem se vyrovnal, přiznává herec Isteník. Po roli Edy v seriálu Most! nemohl jít ani na večeři

Úspěch seriálu MOST! odhadovali tvůrci už při natáčení. „S Martinem Hofmannem a Mirkem Škultétym jsme si říkali, že je to výborně napsaný scénář. A kdo už se někdy při práci setkal s Janem Prušinovským, tak ví, že je v dobrých rukou – je to opravdu fantastický režisér. S Martinem jsme seděli večer v Mostě po natáčení a on mi říkal: ‚Tohle je ta role, která tě vykopne, tak se na to připrav.‘ Že to bude takový fenomén, a že mi to život obrátí naruby, to jsem nečekal.“

Vůně trávy, klobása, pivo

Herectví je pro něj vysněná profese, neměnil by ji ani za milovaný fotbal, kterého se dnes účastní jen jako divák. „K fotbalu jsem přišel jako slepý k houslím, doma se hrál fotbal, tak to prostě bylo. U mě je spíš divné, že jsem skončil jako herec. Miluji tu vůni trávy v neděli ráno, ten zvuk, když se noha opře do balónu, to je poezie,“ rozplývá se.

Jaké výhody přináší popularita? V čem tkví kouzlo fotbalu? Jak je na tom s technologiemi? To si poslechněte v rozhovoru s Janou Kobylinskou.