Finský skladatel Jean Sibelius byl chodící legendou. Utrácel ale víc, než měl. Pro jeho klavír si přišli exekutoři

Češi mají Smetanu nebo Dvořáka, Finové zase Jeana Sibelia. Finský skladatel byl jedním ze symbolů tamního národního obrození a ještě za jeho života se stal legendou. Jeden z dobrých způsobů, jak si ho připomenout, je sednout na vlak a zajet na předměstí Helsinek, kde stojí jeho dům, pojmenovaný Ainola.

„Nastěhovali se sem v roce 1904, když zjistili, že žít v Helsinkách pro ně není. Částečně proto, že bydlet v bytě znamenalo potýkat se s hlukem, a to Sibelia rušilo. Pak tu byl také bohémský život umělce. Ten Jeana Sibelia velmi lákal a on tak trávil dlouhé hodiny, kdy příliš pil a příliš kouřil,“ popisuje ředitelka muzea Ainola Julia Donnerová i odvrácenou stranu popularity.

Hýřivý národovec

Tu si Sibelius vydobyl postupně, prorazil ale třeba díky národovecké Písni Atéňanů.

Bohémský životní styl měl dopad i na Sibeliovy finance. To ostatně dokazuje i osud jeho klavíru.

„Byl to dárek, který dostal k padesátým narozeninám. Nejprve se na něj složila malá skupina lidí, na tento konkrétní kus od Steinway & Sons, bylo to velmi drahé. Sibelius v té době nehospodařil úplně dobře, částečně proto, že tehdy ještě neexistovali tantiémy.

Ale taky rád pil drahé víno, vybraně se oblékal, utrácel víc, než měl. A tak když dostal ten klavír, přišli exekutoři vymáhající dluhy. A tak vznikla druhá sbírka, aby si ten klavír mohl nechat,“ pokračuje Julia Donnerová.

Je tam, i když ji nevidíte

V domě nevidím kuchyni. Ale to neznamená, že tam není. Člověk do ní musí umět trefit, je pěkně schovaná v rohu za dveřmi, kde už by jí člověk nečekal. Velká místnost je skoro v takovém dalším domě a je oddělena, aby zvuky z ní nerušily v obývacím pokoji nebo salónu.

„To je myslím geniální rozhodnutí architekta Larse Sunga, že oddělil obytnou část od kuchyně,“ doplňuje Julia Donnerová.

Kuchyň v domě Jeana Sibelia je skrytá a řešená tak, aby ruchy z ní nerušily

Kuchyň je takový velký bílý prostor, jsou v ní velká kachlová kamna, je v ní i dřez s kohoutky na vodu, ale ty se tady objevily až o dost později.

Voda nahánějící hrůzu

„Ze všeho nejvíc se bál, že ho bude rušit zvuk tekoucí vody. Do kuchyně se voda až do čtyřicátých let nosila ručně, pak zprovoznili ruční pumpu.“

Tekoucí vodu byste nenašli ani v koupelně, protože ta tam jednoduše nebyla. Hygiena se totiž prováděla v sauně, v menším domku, který stojí jen pár metrů vedle od hlavní budovy. Na Sibeliovo přání jsou také v interiéru několikera velká zelená kamna.

Čtěte také

„Jean Sibelius měl synestézii, to znamená, že některé barvy zároveň slyšel jako tóny. Tato zelená pro něj byla F-dur, což pro něj byl důležitý tón. A taky mu připomínala les, což pro něj také bylo velmi důležité,“

Jeho asi nejslavnější skladba, Finlandia, sice není v F-dur, důležitá pro něj ale byla, stejně jako finský národ. Vyrůstal sice v domácnosti, kde se mluvilo švédsky, ale kvůli lásce k národu se jako dospělý naučil finsky, a tento jazyk pak používal doma s manželkou. Oba jsou pohřbeni na zahradě domu Ainola, kde společně prožili desítky let.

autoři: Jakub Lucký , aka
Spustit audio

Související