Festival Jeden svět představí i filmy Hranice práce a Nic jako dřív

25. únor 2018

Na problematiku lidských práv v mnoha různých zemích se už dvacet let zaměřuje festival dokumentárních filmů Jeden svět. Letos nabídne 128 filmů z 52 zemí světa. Jeho hlavním letošním tématem jsou lidská práva v kyberprostoru, protože stále větší část našich životů se odehrává ve virtuálním světě. Festival začne 5. března.

Za dvacet let své existence představil festival Jeden svět řadu kvalitních dokumentárních filmů o Romech. Jak je tomu s touto tematikou letos, vysvětluje programový ředitel festivalu Ondřej Moravec.

Ondřej Moravec: „Co se týče romských filmů, tak těch letos tolik nemáme. Přiznám se, že jsme se snažili vybrat nějaké filmy, které dobrým způsobem ukazují, s čím se tato menšina potýká, ale spíše nám proplouvají v některých jednotlivých příbězích jako nějaká dílčí větev toho konkrétního příběhu. Například v českém filmu Hranice práce je jedna hrdinka, která je romského původu a která upozorňuje na to, jak je těžké v některých továrnách pracovat, jak pracuje přesčasy atd. Ten film byl poměrně populární, získal i ceny české filmové kritiky atd.“

V dokumentárním filmu Hranice práce vystřídala novinářka Saša Uhlová několik nejhůře placených profesí v Česku. Na vlastní kůži zažila pracovní podmínky v nemocniční prádelně, drůbežárně, žiletkárně nebo v třídírně odpadu a byla také pokladní v supermarketu. Na každé pozici strávila zhruba měsíc, který jí bohatě stačil k tomu, aby zjistila, jak neradostný život mají lidé s minimální mzdou. V práci tráví téměř veškerý svůj čas, chodí na přesčasy, víkendové i noční směny, neznají pauzy a pracují i nemocní. Oběd nebo tramvajenka je pro ně luxusem, který si nemohou dovolit – zvlášť pokud pracují přes agenturu a nemají nárok například na levnější obědy. V prádelně nemocnice Motol se Saša Uhlová seznámila s Romkou Marií.

Saša Uhlová ve filmu Hranice práce: „Marie je nejčernější z celé prádelny. Nemůžu za to, že se vždycky skamarádím s Cigánama, když mezi nimi jsou tak často lidi, kteří jsou tam, kde jsou, protože jenom nedostali příležitost. A ne proto, že by jim to nějak míň pálilo.“

Saša Uhlová se za Marií a její dcerou vydala i na návštěvu domů. Jejich rozhovor o práci vypadal následovně:

Saša Uhlová: „Mně přijde, že ta práce teď v Česku je. Když jsem někde hledala práci, tak jsem ji vždycky našla.“
Marie: „Ty možná, ale ne já.“
Saša Uhlová: „Jasný.“
Mariina dcera: „Když jsem volala ohledně práce v Česku, tak bylo volné míst. A když jsem přišla, tak mi ani ruku nepodali.“

Jak vypadá život teenagerů v pohraničním severočeském Varnsdorfu, dokumentuje film Nic jako dřív. Patří k němu diskotéky, špatně placené brigády, neomluvené hodiny i nechtěná těhotenství. Čtveřici hrdinů končí doba středoškolských let a brzy vstoupí do dospělosti. Slovo má programový ředitel Jednoho světa Ondřej Moravec:

Ondřej Moravec: „Dalo by se čekat, že tam Romové budou vystupovat, ale nevystupují. Film se zaměřuje na dospívající mládež ze středních škol, učilišť atd. Samozřejmě se tam nějakým způsobem ti mladí lidé vyjadřují k tomu, že žijí v prostředí, kde je dost Romů a jejich názory nejsou úplně nejhezčí. Jsme konfrontováni s tím, jak ti lidé na severu v tomto žijí, takže se dá říct, že nějakým způsobem tam to romské téma také proplouvá.“

Jeden svět se letos dotkne i postavení Afroameričanů ve Spojených státech amerických a problematické politiky vůči původním indiánským obyvatelům. V evropské perspektivě se mimo jiné zaměří i na masovou migraci či rostoucí populismus.

Spustit audio