Existoval král Ječmínek? A kdy vznikla pověst o něm? Při putování krajem jsme dorazili do Chropyně

V Chropyni na Kroměřížsku se už chystají na stavění máje a pálení čarodějnic.

Tradiční akce se, jak je zvykem, odehraje v zámeckém parku. Zámek v Chropyni a město samotné je spojováno s králem Ječmínkem. Podle pověsti se měl narodit v ječném poli nedaleko zámku.

Pověst je velmi známá a místní lidé jsou na to patřičně pyšní. Do jisté míry souvisí i s historií města. I když podle historiků existuje jen velmi málo informací, které by souvisely se jménem Ječmínek nebo s jinou skutečnou a dějinami potvrzenou postavou, o níž by se mohlo mluvit jako otci nebo synovi krále Ječmínka. Jak tedy postava a pověst vznikla a kdy vůbec?

Pověst spojená s uherskou dynastií?

První zmínka o Chropyni pochází z roku 1261. Tehdejší osadu získal cisterciácký klášter Smilheim ve Vizovicích a často ji pak pronajímal. Na jedno století se v ní usadili i Ludanicové z Uher a s nimi mohla přijít do Chropyně i pověst o Ječmínkovi. Byla dokonce spojována s první vládnoucí dynastií v Uhrách – Arpádovci.

Maďarské slovo „arpá“ znamená ječmen a zakladatel tohoto rodu se údajně v ječmenném poli narodil. Ludanicové přišli do Chropyně koncem 15. století a Arpádovci vymřeli po meči už ve století 14. Pověst je pověst. Zato přítomnost Ludaniců Chropyni hodně pomohla.

Nejvíce je pozvedl Václav Ludanic. Jako moravský zemský hejtman ji v roce 1535 nechal povýšit na městečko. Chropyně tak získala řadu privilegií a práv. Václav založil 14 rybníků, postavil pivovar, mlýn, pilu a také školu Jednoty bratrské, v níž se vyučovalo „móresům“, tedy slušnému chování. Jeho jméno se objevuje i v jedné z verzí pověsti o králi Ječmínkovi
Byli tři bratři - Přerub, Bochor a Chropin.

Ječmínek měl vyjet na pomoc zemi Moravské

Chropin byl nejmoudřejší, nejlaskavější a nejvstřícnější, proto byl zvolen zemským hejtmanem. O Ječmínkovi se mluví až u jeho potomka. Byl také moudrý a chropyňskou obec vedl k laskavosti a bohatství. I on byl zvolen zemským hejtmanem. Sláva mu ale stoupla do hlavy. Začal zvát hosty a pořádat velké a drahé hostiny. Na to potřeboval peníze, proto musel zvyšovat daně a panství začalo upadat. Jeho ženě, která čekala dítě, se to nelíbilo.

Prosila ho, aby se začal chovat jako dříve a kníže ji vyhnal. Při útěku před biřici se schovala v ječném poli a tam se jí narodil synek. Našly je tam místní ženy, vzaly je s sebou do vsi a podle místa, kde se chlapec narodil, ho pojmenovaly Ječmínek. Když se král o události dozvěděl, dal ženu i dítě odvést ze vsi daleko od domova. Až po čase si uvědomil, co provedl, ale ženu ani syna už nenašel. Požádal o radu i poustevníka.

Ten mu řekl: „Věz, že až bude zemi moravské nejhůře, Ječmínek přijde s mocí velikou a pomůže lidu svému. Ty jdi a kaj se!‘ Markrabě se vrátil do hradu, byl opuštěný ode všech a ze zoufalství se vrhl do zámecké studny. Podle této pověsti lidé v Chropyni na svého krále čekají dodnes. Pro případ, že by se markraběcí rodina jednou vrátila, je v zámku v Ječmínkově sále stále prostřeno.

Jiná verze pověsti říká, že markrabě upadal do tesknoty a často sám sedával v jídelním sále. Jednou z té samoty utekl do okolních lesů a od té doby po něm není ani vidu, ani slechu. Pouze v jídelní síni je dosud prostřen stůl a čeká na návrat markraběcí rodiny.

Zámek Chropyně
autor: Věra Hotařová

Související