Esej: Marie Krčmová - Petr Karlík známý a neznámý

Obálka sborníku Karlík a továrna na lingvistiku

V Zelném rynku zazní ukázka ze sborníku Karlík a továrna na lingvistiku, který s podtitulem Prof. Petru Karlíkovi k šedesátým narozeninám vydalo nakladatelství Host. Připravili editoři Aleš Bičan, Jan Klaška, Petra Macurová a Jana Zmrzlíková. Uslyšíte část eseje brněnské lingvistky prof. Marie Krčmové.

Před více než čtyřiceti roky jsme se poprvé setkali – student prvního roční­ku Filozofické fakulty tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyněho v Brně a já, externí učitelka fonetiky v 1. ročníku studia češtiny. Stu­dovalo se tehdy na fakultě u jazyků učitelství pro střední školy, a to dvouoborové, a Karlíkovým druhým oborem byla němčina. Těžko dnes říci, u kterého z oborů bylo jeho srdce. Bylo by krásné psát, že vzhle­dem k další životní dráze to byla bohemistika, že vynikal v předmětu nad ostatní, ale bohužel. Měl sice pěknou standardní výslovnost češti­ny – nikoli ovšem záměrně, ale dík rodinnému zázemí tehdy nepříliš preferované „pracující inteligence" a východomoravskému regionu, v němž vyrůstal. Teorie fonetiky se s ním ale spíše míjela a v tom nebyl sám – ostatně ani já jako vyučující jsem v té době přesně nevěděla, „která bije". I v jiných oborech to byl student, který padl do oka spíš vnější stránkou – pohledný vysoký mladý muž na velmi feminizované fakultě. A i zájmy měl odpovídající věku, posezení u piva nebo vínka a hodnocení exteriéru dívek. Uteklo pár let a student se začal profilovat lidsky i odborně. Našel si kolegy-kamarády, s nimiž dodnes udržuje kontakt, prožíval jako všichni jeho vrstevníci lásky a nelásky; potud tu není nic zvláštního. Důleži­tým pro jeho další vývoj se však stalo setkání s myšlenkami brněnské syntaktické školy. Nežil sice už jeden z jejích zakladatelů Jaroslav Bauer, ale byl zde inspirující Miroslav Grepl – vášnivý diskutér dob­ře znalý nejen dobové syntaktické teorie, ale i jazykového materiá­lu včetně jeho didaktické aplikace, s nímž vytváří Karlík později tak pevný odborný svazek, že syntetické syntaktické práce, které navazu­jí na Skladbu spisovné češtiny autorů Bauer – Grepl (1965) a později Bauer – Grepl – Karlík (1980), jsou běžně známy jako Grepl – Kar­lík (už jen tito dva autoři od roku 1986). Postupně se vyvíjel nejen ob­sah knih a jeho strukturace, ale i poměr sil tandemu: každý z nich má svou oblast zájmu v prudce se vyvíjejícím oboru a organizační stránka publikací se stále víc přesouvá na mladšího, tedy Karlíka.
úryvek

Celou esej si můžete poslechnout v sobotním Zelném rynku 20. srpna těsně po 17. hodině.