Dospělé děti nepotřebují vaše rady, ale respekt, říká terapeutka Markéta Kořínková
Máte dospělé děti a říkají vám, že se jim pletete příliš do života? Nebo naopak vám, ačkoli jste už dospělí, se snaží rodiče řídit život? Poslechněte rozhovor Na pohovce Jožky Kubáníka s terapeutkou Markétou Kořínkovou.
Uznat, že dospělé děti už nepotřebují naše rady a vedení, je pro mnoho rodičů jedním z nejtěžších životních úkolů. Rodičovská role je totiž přirozeně spojena s pocitem zodpovědnosti a ochranitelským pudem, který nezaniká úderem osmnáctých narozenin.
Jak potvrzuje terapeutka Markéta Kořínková, proces osamostatňování by měl probíhat postupně a už v dospívání. Ideálním stavem je situace, kdy potomek ví, že rodič je mu oporou, ale rady přicházejí až ve chvíli, kdy o ně sám požádá.
Častým problémem bývá, když rodič do života dětí „kecá“ z pozice strachu. Je velký rozdíl mezi nevyžádaným poučováním a upřímným sdílením obav. Extrémním, ale ne neobvyklým jevem je situace, kdy matka po odchodu partnera udělá ze syna jeho náhradu. V takovém případě pak vnímá snachu jako soupeřku, která jí „partnera“ bere.
Kdy je ten správný čas přestat dětem mluvit do života? Jak reagovat, když vidím, že dospělé dítě dělá chybu? Jak nastavit hranice, když mě dospělé děti využívají? Má rodič právo „zabouchnout dveře“ problémovému dospělému potomkovi?
Na tyto a další otázky se na rozhlasové Pohovce ptal Jožka Kubáník terapeutky Markéty Kořínkové. Rozhovor vám nabízíme v záznamu.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka najdete i na webu rozhl.as/Kubanik nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify, Google Podcast nebo Apple iTunes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
