Dopadne to jako vždycky, říká Pavel Švanda ke knize fejetonů, úvah i úchylek

Soubor publicistických textů básníka, prozaika, esejisty a emeritního profesora JAMU Pavla Švandy vydalo letos brněnské Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK). Knížka má název „Dopadne to jako vždycky: fejetony, úvahy a úchylky“.

Proč? V posledním textu knížky, který zazněl před časem také v rozhlasovém magazínu Zelný rynk, Pavel Švanda píše: „I když byla Evropa pokryta oběťmi, hospodářsky zničena a zbavena sebedůvěry, život se vždy pozvedl. Evropané šli dál svou podivuhodnou cestou. – Netřeba se obávat. Dopadne to jako vždycky. S námi, nebo bez nás, vždy za vážného zpřítomňování té tiché pečeti, pro niž máme jen slovo tajemství.“

Co je míněno slovem „úchylka“ v názvu? – „Nemyslel jsem tím žánr,“ vysvětluje autor, „ale myslel jsem to, že se v některých případech uchyluju od obecně sdílených názorů a mínění. Není to úchylka v nějakém smyslu smyslném. O to nejde, to se ani ode mě nedá očekávat. Ostatně jeden literární kritik si všiml, že jsem nikdy nepsal o intimitě, a ptal se mě na to. O tom píše každý, toto pole považuju za hluboce zorané, na mě to nikdy nenaléhalo.“

Část textů znají čtenáři i z rozhlasových vln

Fejetony byly psány pro Český rozhlas – rozhlasový magazín Zelný rynk, ostatní texty byly publikovány převážně v časopise Kontexty.

V nahrávce si můžete poslechnout větší část besedy, která nedávno proběhla v Knihovně Jiřího Mahena v Brně. Knížka zde byla uvedena za přítomnosti autora a řeč byla mj. o vztahu Pavla Švandy k Ferdinandu Peroutkovi, Josefu Šafaříkovi a Sigmundu Freudovi. Ale protože autor působil také jako filmový kritik, mluví také o svých preferencích na poli kinematografie.

Besedu moderoval Jiří Hanuš – profesor historie na Historickém ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, zakladatel brněnského Centra pro studium demokracie a kultury a člen redakční rady časopisu Kontexty.

O Pavlu Švandovi říká: „Je to pro mě maják, že je všechno na světě v pořádku. Když si přečtu povídku, esej nebo báseň Pavla Švandy, tak vím, že v tom rozkotaném, rozvášněném, emocionálním dnešním proměnlivém světě je tady něco, na co se můžu spolehnout. A nejenom něco: ten text, ale někdo, na koho se můžu spolehnout, přečíst si jeho názory, které zůstávají krásně stabilní. Hodí se říct slovo konzervativní, ale chápejte to v tom nejlepší slova smyslu. Pro mě číst Pavla Švandu je uklidněním v rozbouřeném světě.“