Divoká Asie devadesátých let očima Ludmily Šimkové: Zlínská cestovatelka vydala druhou knihu

Čtěte také

Hongkong – to je vidina pozlátek, a hlavně práce a práce, říká autorka knihy Gwailou Ludmila Šimková

Zatímco její prvotina Gwailou je románem zachycujícím život mladé Češky v Hongkongu, novější kniha autorky Ludmily Šimkové Šangri-lu jsem v Tibetu nenašla je čistě autobiografickým cestopisem. Obě díla spojuje autenticita a osobní prožitek, který autorka v druhé knize podložila historickými fakty a citacemi zahraničních autorů, aby dodala vyprávění hlubší kontext.

Motivací k psaní byla spíše potřeba seberealizace a návratu k prožitkům, které autorku v minulosti formovaly. „Kniha Gwailou vznikla v době koronavirové pandemie, kdy jsem byla zavřená doma a komunikovala s přáteli z Hongkongu. Otevřela jsem staré šuplíky, našla své deníky a to mě nakoplo k psaní,“ vzpomíná Šimková na vznik své první knihy.

Cesta do Tibetu, kterou popisuje ve své druhé knize, byla po organizační stránce velmi náročná. V devadesátých letech, kdy oblast nebyla otevřená turistům jako dnes, se jí podařilo do Lhasy dostat víceméně náhodou. „Cestovali jsme s náhodně přibranými spolucestujícími v najatém džípu asi 1000 kilometrů z Lhasy do Káthmándú,“ popisuje Šimková dobrodružství.

Pro autorku je cestování způsobem, jak hledat samu sebe. Vzpomíná, že v tehdejší Číně na ni lidé pohlíželi jako na exota, chtěli se s ní fotit a dotýkat se jejích blonďatých vlasů. Dnešní Čína je podle ní diametrálně odlišná, moderní a dynamická. I přes úspěch cestopisů Ludmila Šimková nekončí. V současnosti připravuje vícevrstevný román, který bude mapovat kořeny jedné rodiny v průběhu historie od třicátých let až po současnost.

Proč bylo pro autorku důležité neztratit při práci v Hongkongu tvář a jakou roli v tamní kultuře hraje Feng-šuej? Jaká netradiční specialita, kterou autorka v Asii ochutnala, je považována za projev úcty k hostu? Poslechněte si celý rozhovor Markéty Macháčkové s cestovatelkou a spisovatelkou Ludmilou Šimkovou.