Christian Klippl je předsedou Kulturního spolku rakouských Romů

18. leden 2020

Příští rok v červnu uplyne třicet let od založení Kulturního spolku rakouských Romů, jehož hlavním cílem bylo, aby Romové byli v Rakousku uznáni jako národnostní menšina. Tento cíl se naplnil o dva roky později 16. prosince 1993. Hostem našeho vysílání teď bude současný předseda Kulturního spolku rakouských Romů Christian Klippl.

Předsedou Kulturního spolku rakouských Romů je od roku 2016 Christian Klippl, který se narodil v roce 1963 v Oberwartu, vyrůstal ve Vídni a vyučil se truhlářem. O své práci předsedy říká:

„Tuto práci zastávám jako čestný, neplacený úřad. Jinak už 37 let pracuji jako úředník na Magistrátu města Vídně ve středním managementu. Pro romskou národnostní skupinu pracuji jako dobrovolník s velkou radostí. Ale pokud má člověk úspěšně sloužit v nějakém spolku, je vždy důležité mít i značné porozumění od své manželky, protože hodně často není doma. A já vždy říkám: Jsme natolik úspěšní, nakolik za námi stojí naše manželky a podporují nás.“

Činnost Kulturního spolku rakouských Romů je různorodá.

„Naše centrála je ve Vídni. Máme Dokumentační a informační centrum rakouských Romů, zkráceně RomaDoku, kde je řada databází o romských obětech 2. světové války. Také máme hodně dokumentů a knih. Během posledních téměř dvaceti pěti let je náš Kulturní svaz rakouských Romů prvním partnerem Rakouské republiky například pro poslance, politiky nebo diplomaty. Přichází k nám třeba diplomaté z Anglie a chtějí vědět, co dělají Romové v Rakousku lépe než v Anglii. Chodí k nám hodně lidí. A také vedeme čilý spolkový život – pořádáme různá čtení, rozjímavé oslavy adventu a další akce, které nám dělají radost. Spolupracujeme také s médii, například s veřejnoprávním rozhlasem a televizí ORF, kde máme programy pro menšiny. Jsme vděční za to, že nám ORF dává prostor, kde se naše národností skupina může vyjádřit a vytvářet programy ve svém mateřském jazyce.“

Jedním z mnoha úkolů Kulturního spolku rakouských Romů je zlepšení sociální a politické integrace Romů v Rakousku.

„Po tolika letech jsme hodně hrdí na to, že jsme romskou národnostní skupinu dostali tak daleko, že se jí daří dobře. Když se podíváme do sousedních zemí, jak se tam Romové mají špatně, tak musím říct, že jsme v Rakousku díky té dobré mnohaleté spolupráci na dobré cestě. Naše děti mají dnes už také akademické vzdělání. Na jihu v Burgenlandsku existuje pro školní děti ještě doučování a to nese ovoce, protože děti se stále zlepšují. Pořád příslušníkům mé národností skupiny říkám: Děti potřebují skvělé vzdělání, jen tak mohou dosáhnout úspěchu. Potřebujeme mladé lidi s dobrým vzděláním a sebedůvěrou. Mnohé z nich nezajímá to, že jsou Romové. Někdy až s časem a jistou zralostí přichází otázky: Kde jsou moje kořeny?, a začnou se o to zajímat. Ale máme trochu problém, aby se mladí Romové se zájmem zapojili do našich spolků. Je těžké, abychom získali mladé spolupracovníky a podporovatele, na tom ještě musíme pracovat.“

Také v Rakousku existuje televizní a rozhlasové vysílání pro Romy.

„Máme pořady, které se vysílají v ORF. Mají nejrůznější témata, jako třeba romská jídla a recepty. V Rakousku je řada menšin – Maďaři, Chorvaté a další a pro ně existuje hodně velmi dobrých televizních i rozhlasových pořadů. Mnohé z nich se vysílají v neděli kolem poledne.“

Většina původních rakouských Romů žije ve spolkové zemi Burgenlandsko na jihovýchodě země.

„Romové, kteří tady žijí už ve třetí – čtvrté generaci, jsou převážně z Burgenlandska. V současnosti máme také hodně Romů z jiných zemí, kteří se sem nedávno přistěhovali z Chorvatska, Srbska, z balkánských zemí. Žijí také v Rakousku, ale je to jiná kulturní skupina. Navzájem se respektujeme, jsme rádi, když se vidíme, vzájemně se zveme na akce, ale náš svaz je především pro původní rakouské Romy.“

Zajímalo mě ještě, jestli i v Rakousku tvoří romští spisovatelé.

„Máme romskou literaturu, měli jsme i hodně pamětníků, kteří dnes už nežijí, a kteří malovali nebo psali o svých strašlivých zážitcích z války, o tom, co jako děti zažili v koncentračních táborech. Těch bylo hodně. Dnes existuje celá řada mladých romských aktivistů, kteří působí i na mezinárodní úrovni, rozhlíží se, co se kde děje, prezentují to. Mladí lidé mají mnohem více sebedůvěry, což generace mých předchůdců neměla – ta mlčela až do smrti a o hrozných událostech moc nemluvila, protože nebyla zralá o těch zážitcích mluvit. Byla to strašná doba a náš svaz usiluje o to, aby se na ni nezapomnělo. Každoročně v Lackenbachu v Burgenlandsku organizujeme pietní akt, pravidelně se zúčastňujeme mezinárodních oslav osvobození koncentračního tábora Mauthausen v Rakousku, každý rok jsme na mezinárodních oslavách osvobození Osvětimi. To jsou místa, kde se před několika desítkami let staly strašlivé věci a my to chceme předat i mladým lidem, aby nezapomněli na to, co se tehdy stalo a co se v pozměněné formě může stát i dnes. V dnešní době mohou snáz nadchnout pro něco, co je třeba špatné, a tomu je třeba předcházet vzděláním a vytvářením vlastních názorů.“

Vyzývá předseda Kulturního spolku rakouských Romů Christian Klippl.

Spustit audio