Chodský pes - nejstarší české plemeno, které se vrací do módy

8. září 2018

Chodský pes vypadá tak trochu jako menší německý ovčák černé barvy. Je to české národní plemeno, které patří spolu s pražským krysaříkem k těm nejstarším. Jeho historie sahá až do 13. století.

 

Chodský pes jako strážce hranice

Chodský pes kdysi sloužil Chodům při střežení hranic. Důležitá byla cesta od Domažlic do Německa. A právě tuto trasu strážili chodští psi při pochůzkách se svými majiteli. Podobu tohoto psa ztvárnil například Mikoláš Aleš.

Všestranně využitelný pes

Chodského psa si pořídila Milena Potůčková z Pardubic. Jaké jsou její zkušenosti s tímto plemenem?

  • Není to lovecký pes, takže nebude běhat v lese za srnkami a zajíci
  • Je také všestranně využitelný a dobře ovladatelný. Snaží se člověku zavděčit.
  • Má výborné čichové vlastnosti, takže se hodí i na záchranářské práce.
  • Miluje svou rodinu včetně dětí, zároveň je to dobrý hlídač.
  • Jedinou nevýhodou je hustá černá srst, která líná. Chlupy jsou až dvanáct centimetrů dlouhé.

Černá barva se žlutými znaky

Chodský pes se dá splést s černým německým ovčákem. Je ale menší a chlupatější. Má žluté znaky na tlapkách, v uších, na náprsence a pod ocasem. 

Po válce plemeno skoro vymizelo

Chodský pes je sice nejstarší české národní plemeno, ale po válce skoro vymizelo. Teprve v roce 1984  se podařilo díky několika jedincům chov obnovit. Dnes je v České republice kolem tří tisíc jedinců. O štěňata je stále větší zájem. 

autor: jsl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.