Chcete si vyčistit hlavu od starostí? Zdeněk Martínek z Pelhřimova hraje divadlo

Jasnou mysl a pevné nervy mu pomáhá zachovat divadlo. Ochotničí už třicet čtyři let.

„Když jsem odmaturoval na zdejším gymnáziu, tak jsem měl pořád představu, že půjdu učit,“ vzpomíná Zdeněk Martínek. Bohužel se ale tehdy na pedagogickou školu nedostal, a začal pracovat jako vychovatel zahraničních studentů. „To byla taková úsměvná situace, kdy já jako osmnáctiletý kluk jsem měl vychovávat pětadvacetileté černochy. Ale byla to zkušenost,“ říká s úsměvem.

Vychovatelské vzdělání si rozšířil na škole v Táboře, kde se poprvé setkal se speciální pedagogikou. Zaujala ho, a vystudoval ji.

Hlavní klientelou Zdeňka Martínka jsou problematické, agresivní nebo šikanované děti

Po studiu začal Zdeněk Martínek pracovat v pelhřimovské pedagogicko-psychologické poradně, kde se věnoval dětem s poruchami učení. „Dyslexie, dysgrafie, dysortografie, a nevěnoval jsem se pouze diagnostice, ale i nápravě těch stavů,“ dodává Zdeněk Martínek.

Časem ale začalo přibývat případů, kdy problémem nebyla poruch učení, ale porucha chování. „Mojí hlavní klientelou jsou problematické děti, agresivní děti, děti, které se sebepoškozují, děti z nevhodného rodinného prostředí, šikanované děti,“ vyjmenovává.

Divadlo je neskutečný relax a únik

Taková práce je psychicky velmi náročná. Člověk pak musí mít něco, co mu pomůže se odreagovat. Zdeněk Martínek má ochotnické divadlo. „To je neskutečný relax a neskutečný únik. Hlavně v tom divadle je spousta lidí, kteří nemají s mým povoláním nic společného,“ říká. A když nepomůže ani divadlo, má Zdeněk Martínek velkou zahradu, a především rodinu. „Oni viděli všechny moje představení, dokonce některé viděli dvakrát, ale musím říct, že jsou to nejhorší kritikové,“ směje se.

Zdeněk Martínek dostal za svou práci na poli speciální pedagogiky skleněnou medaili – jedno z nejvyšších ocenění Kraje Vysočina.