Celý život jsem byla pejskař, prozrazuje se smíchem kočičí psycholožka Klára Nevečeřalová

Už od mala byla milovnicí zvířat. Za studentských let jich měla doma až 70 ve 30 druzích. Aktuálně chová čtyři kočky, králíka a žábu a práci se zvířaty, konkrétně s kočkami, se věnuje i profesně.

Klára Nevečeřalová je oblíbenou kočičí psycholožkou a kromě vystupování v pořadu Kočka není pes osobně jezdí do všech koutů republiky, aby pomáhala řešit problémy majitelů koček.  

Zajímavostí je, že Klára vystudovala na České zemědělské univerzitě kynologii a chtěla být trenérkou psů. To se ale změnilo, když jí do života přišla kočka Garfinka: „Já jsem byla zpočátku s kočkami úplně bezradná. Celý život jsem pejskař, protože pocházím z pejskařské rodiny. Chovali jsme briardy, takže já psy opravdu zbožňuji. Ale Garfinka mě naučila číst kočky – s čistou duší říkám, že všechny problémy, které zažívají moji klienti, tak já jsem si sama prožila, a proto mám velké pochopení v rámci toho, co oni vlastně s těmi kočkami zažívají. Takže vlastně Garfinka byla ten původní spouštěč toho, proč jsem se začala zajímat o kočky,“ přidává podrobnosti Klára Nevečeřalová. Umí tedy i kromě „kočičí řeči“ i „řeč psí“? „Někdy pomáhám a fušuji i do pejsků,“ říká se smíchem, ale dodává, že kočkám rozumí více než psům. A vzpomíná i na své silné pouto k prasátku Pepina, se kterým se skamarádila jako trenérka zvířat zoologické zahradě.

Při rozhovoru s Klárou Nevečeřalovou se vždy dozvíte zajímavé informace, které vás zaujmou nebo dokonce překvapí. Některé zavedená klišé ohledně života a chování koček vyvrací, některá naopak potvrzuje.

Podle její zkušenosti jsou kočky opravdu velmi dobré manipulátorky a umí nás cíleně trénovat. Stejně tak souhlasí s tvrzením, že kočky jsou citlivější na nemoci lidí, a u mnoha z nich jsou doslova léčiteli.

Naopak vás možná překvapí, co všechno může znamenat, když kočky předou, nebo to, že kočky se co do potravy můžou stát závislé na tuňákovi.

A samozřejmě umí Klára s humorem formulovat dobré rady, jak s kočkami jako parťáky nejlépe vycházet. Mezi ně patří například: „Kočky nikdy netrestejte,“ k čemuž hned se smíchem dodává: „Kočka potom brutálně ztrestá vás.“ Nebo to, že kočkám neuděláme největší radost jídlem, ale tím, že prostě a jednoduše přijdeme domů: „Kočky si k nám opravdu dělají velmi silné citové vazby. 90 % koček vítá při příchodu své páníčky tím, že přiběhnou, ocásek mají nahoru a mají radost, že jsme konečně doma a že smečka je pohromadě.“

Máme v sobě všichni schopnost porozumět chování zvířat? Rozumí naopak kočky řeči lidí? A jak se dorozumívají mezi sebou? Poslechněte si rozhovor s Klárou Nevečeřalovou Na pohovce Jožky Kubáníka.