Canicross musí člověka i psa bavit. Úspěchy jsou vedlejší

15. listopad 2018

Česká republika má vicemistryni světa v canicrossu. Je jí studentka kynologie na Zemědělské akademii v Humpolci Zuzana Jílková.

My jsme se za ní vydali zjistit, co to ten canicross vlastně je. Sport je to totiž poměrně mladý.

„Já jsem začínala už v šesti letech s border kolií. Od té doby mě to chytlo,“ na své první závody, které se odehrávaly na náměstí v Telči, vzpomíná canicrossařka Zuzana Jílková. Od té doby se zdokonalila natolik, že jezdí na nejvyšší soutěže. Jen v roce 2018 získala v Polsku a ve Švédsku dva tituly vicemistryně světa. Na humpolecké zemědělské akademii studuje kynologii, a v budoucnu by chtěla se psem pracovat jako záchranářka.

Evropský saňový pes je kombinace ohaře, chrta a pointera

Canicross je v podstatě běh se psem. Pes má speciální postroj, běžec sedák, a jsou spojeni lanem s amortizérem. „To je taková guma, která sníží tlak kvůli zádům psa,“ vysvětluje Zuzana Jílková, která se psem i jezdí na kole a koloběžce. Po první border kolii si pořídila speciálního evropského saňového psa, který je kříženec ohaře, chrta a pointera. „Po chrtovi má rychlost a chuť do běhu, po ohaři sílu a po pointrovi hlavu a dominanci,“ doplňuje Zuzana.

Canicrossová trasa je označená barevnými terčíky. Žlutý znamená nebezpečí

Při samotných závodech se běhá tří až sedmikilometrová trasa terénem, který je označený speciálními značkami. „Červený terčík na pravé straně znamená, že se zatáčí doprava, na levé doleva. Žlutý znamená nebezpečí, že tam jsou kořeny, kameny, výmoly a podobně. Modrý je značení rovně,“ vyjmenovává Zuzana Jílková. Canicross provozují i amatéři, kteří běhají například i s malými domácími psíky. Pokud chce ale člověk uspět na závodech, musí mít vhodného psa a trénovat i na rychlost. „My máme s Enie maximálku dvacet čtyři, celých pět kilometrů v hodině,“ dodává Zuzana Jílková s tím, že v tomto případě běžela se psem z kopce.