Benoit Duteurtre: Šťastné město aneb Co se skrývá za srdíčkem

České překlady knih francouzského spisovatele Benoita Duteurtra, (narozen 1960 v Le Havru), mám rád pro jejich groteskní černý humor. Duteurtre sám dělí svou tvorbu do čtyř proudů – na prózy realistické a surrealistické, autobiografické a fantazijní. Prózu publikuje od roku 1985 a vydal už 19 titulů.

Ze čtyř proudů jeho tvorby se mimo Francii nejlépe daří jeho fantazijním prózám, zatímco ve Francii nejvíce cení jeho prózy autobiografické (u nás neznámé). Až tak se různí vkus domácího a světového publika.

Tři poslední české překlady Duteurtových próz mají tvarově cosi společného: Jsou to groteskně fantastické romány. Po skvělé satiře Holčička a cigareta, kruťácké Rebelce přichází kafkovsky načernalé Šťastné město v překladu Evy Blinkové Pelánové. Ve Francii vyšla ta kniha už v roce 2007 a v roce 2015 o ní autor v Brně mj. řekl:

„…jednu moji knížku vydá za pár měsíců tady Atlantis. Ten román se jmenuje Šťastné město a patří do té fantaskní, surrealistické linie. Chtěl jsem, aby se to tady vydalo, protože v mé představě ta inspirace souvisí s historickým jádrem Prahy. Je to příběh o městě, které celé koupila cestovka organizující prázdninové pobyty a všichni občané se tak stanou zaměstnanci té společnosti.

 A tak všichni obyvatelé musí nosit dobové kroje, aby kulisy byly dokonalé, a díky tomu získávají body do sociálního zabezpečení a podobně.“

Benoita Duteurtra doplním: Město se proměnilo v kulisu starého totalitního režimu, a body za účast v turistickém divadle (nazývají se body srdíčkovými a srdíčko je symbolem celého turistického projektu Town Parku) mohou obyvatelé nejen získávat, ale také ztrácet. Mezi nimi asi padesátiletý televizní scénárista, jehož odpor k celému Town Parku pacifikuje jeden z manažerů společnosti nápadného jména Samuel Poupin VIP kartou s prémiovými srdíčkovými body, tedy obyčejnou korupcí, jako všechny ostatní obyvatele města.

Vypravěči přihraje i exkluzivní postavení dodavatele scénářů zábavných televizních pořadů Modern Life. Po šťastném rozběhu se ale něco zadrhne: Organizátoři Town Parku se mění a hrubnou, vypukají zmatky a se scénáři jsou najednou potíže. Společnost zkrátka musí šetřit, aby její majitelé získali vyšší dividendy.

Od této chvíle to jde s hrdinou Duteurtrova románu Šťastné město už jenom z kopce. Součástí příběhu jsou také tři vypravěčovy scénáře, které se přestaly líbit panu Poupinovi. I jejich postavy se bouří proti autorovi za to, jak s nimi zachází. Duteurtrův jiskřivý humor ve Šťastném městě trpkne a kafkovsky černá, na zkorumpované dopadají důsledky jejich rozhodnutí. Vzpurnost a nedbalost Town Park trestá ztrátou srdíčkových bodů, což má fatální důsledky nejen pro sociální postavení trestaných, ale i pro jejich život vůbec – stačí jen drobný příznak rakoviny…

Zákony žánru vyžadují, aby smutný hrdina Šťastného města svůj pád přežil – za cenu amputace pravého předloktí (bez nároku na protézu) a smrti ženy, na níž byl životně závislý. A postavy seriálů, jimž se zlomyslně a pro zábavu jiných poškleboval, mu kladou v blízkosti životního dna otázku: „A co ty? To nám opravdu nemůžeš říct něco málo o sobě?“

Pouhých jedenáct let od sebe dělí francouzské a české vydání románu. Mezitím se Duteurtrův absurdní humor a nadsazený obraz lidské společnosti vystavěné na nemilosrdném získávání (a ztrácení) výhod přiblížily i naší realitě. Šťastné město tedy přichází k českým čtenářům právě včas, aby i jim položilo tu zásadní otázku: A co ty?