Austrálie je domovem mých dětí, říká po 15 letech v zahraničí Bohumil Havrľa

9. červenec 2019

Bohumil Havrľa učinil před lety zásadní rozhodnutí. Opustil v Praze rozjetou kariéru a rozhodl se následovat svou lásku až do daleké Austrálie. Jak dnes říká, po 15 letech v cizině se stále cítí být doma na Slovensku. Austrálie je tak domovem jeho dětí, dcery Bianky, která se věnuje tanci a syna Bohumila, který je nadějným tenistou.

Tréninky, škola, zápasy i strava mladého sportovce jsou přizpůsobené tak, aby dosáhl na kurtu co nejlepších výsledků. Bohumil mladší nezahálí ani v Praze, kam přijel s rodinou na dovolenou z Austrálie. Na pronajatém kurtu trénuje několikrát týdně a už zanedlouho se plánuje zúčastnit vybraných evropských turnajů.

„Já žiju v Austrálii, oblast se jmenuje Cold Coast. Narodil jsem se tam, takže neumím moc dobře česky. Tenis jsem začal hrát, když mi bylo sedm let. Prvního turnaje jsem se zúčastnil v osmi letech,“ říká nadějný tenista. Na kurty ho přivedl jeho tatínek, který v tu dobu chodíval hrát tenis se svým bratrancem:

„Když mi bylo pět, vzal mě táta na kurt a mě to bavilo. Nejdřív jsem hodně střídal kluby, ale teď jsem KDV Performance, což je nejlepší a největší sportovní klub v Cold Coastu. Má hodně kurtů, golfové hřiště, možnost plavání, atd.“

Přípravy na světové turnaje

Sedmnáctiletý Bohumil se v srpnu chystá na Slovensko, kde se bude se svým otcem a trenérem v jedné osobě připravovat na několik tenisových turnajů.

„Momentálně jsem na dovolené, takže tenis nehraju. Ale až se máma se sestrou vrátí do Austrálie, tak pojedeme s tátou na Slovensko a budeme jenom trénovat.“

A Bohumil Havrľa starší syna doplňuje: „U nás v Lieskovci je klub, ze kterého pocházejí velmi zajímaví hráči. Takoví, kteří byli jedněmi z nejlepších na Slovensku. V klubu si ho (Bohumila Havrľu ml.) oblíbili. Domluví se s ním i anglicky, čímž je to pro něj o něco jednodušší. Budou ho připravovat na toto turnajové léto.“

Jak Havrľa starší dodává, sportovní kariéře mladého tenisty se podřídila celá rodina:

„Kompletně se nám otočil život. Tenis musí člověk dělat tak, aby kariéra hned neskončila. Tedy od jeho sedmi let chodíme na turnaje, pravidelné tréninky, soustředění a v podstatě cestujeme po celé Austrálii. Poslední dva, tři roky trénuje čtyři hodiny denně, pět dnů v týdnu a každý druhý týden hraje zápas.“

Podle tatínka potřebuje Bob, jak mu Australané na kurtu říkají, posbírat především evropské body a tím si zajistit lepší hodnocení v mezinárodním žebříčku.

„Jako junior potřebuje body, tzn. z TE – Tennis Europe a potom z ITF, tedy International Tennis Federation. Odtud se může dostat mezi tenisty ATP (Asociace tenisových profesionálů).“

Mladý tenista touží vyhrát nejvyšší tenisovou metu:

„Chtěl bych se dostat do světové TOP 10 a chtěl bych vyhrát Wimbledon. Wimbledonská trofej je zlatá a já mám zlato rád.“

Začátky v Austrálii bez znalosti jazyka byly těžké

Bohumil Havrľa starší měl v Praze rozjetou kariéru. Působil jako moderátor v rádiu a na pódiu se cítil jako ryba ve vodě. Tedy do okamžiku, než přes internet poznal svou dnešní manželku Malvínu, která žila v daleké Austrálii. Po společné dovolené zjistili, že spolu čekají prvního potomka. Rozhodnutí, zda budoucí rodiče budou žít na Slovensku, odkud Bohumil Havrľa pochází, nebo zda odjedou do Austrálie, kam Malvína se svou rodinou emigrovala, bylo na spadnutí.

„Manželčina rodina se tam odstěhovala v roce 1996. Malka se pak poprvé vrátila do Prahy v roce 2002. Hodně jsem zvažoval, jestli se vzdám všeho, co jsem si tu zbudoval, anebo jestli odjedu s manželkou za rodiči na Slovensko, anebo jestli necháme chlapce narodit v Austrálii a teprve pak se rozhodneme, jestli se vrátíme do Evropy nebo ne. No, a už jsme v Austrálii patnáct let.“

Odchod do Austrálie byl kvůli očekávanému dítěti poměrně rychlý. Bohumil nebyl na život v zahraničí dostatečně připravený. Anglicky tehdy neuměl ani slovo:

„Odstěhoval jsem se bez znalosti angličtiny. Bez toho, aniž bych poznal její rodinu. A oni se o mě skvěle postarali. Během měsíce jsem měl všechny doklady potřebné k nástupu do práce. Jeden z jejích bratranců, Vasil, mě vzal na stavbu coby pomocníka a tam mi pomáhal tím, že mi překládal. Pracoval jsem a zároveň se trochu učil anglicky. Australané mají svůj dialekt, kterému je velmi těžké porozumět. Něco jiného je učit se v Československu základní angličtinu a něco jiného je mluvit v cizí zemi slangem. Hlavně na stavbě, kde je úplně jiná angličtina – jednodušší, zkratkovitá, člověk hodně slov nechápe.“

Se svou manželkou se dnes věnují podnikání. Pronajímají turistům bydlení, které se jim v Austrálii po letech dřiny podařilo koupit do osobního vlastnictví.

„Měnil jsem zaměstnání, zkoušel jsem nové věci. Byl jsem prodavačem obleků, pánských košilí, kravat, i tenisovým trenérem. Za tímto účelem jsem si zařídil certifikát a můžu proto trénovat děti do 12 let. Mám i mezinárodní licenci. Poslední dva roky navíc pronajímáme byty přes Airbnb.“

Nová pravidla pro získání australského občanství

Kvůli změně zákona si Bohumil Havrľa musel o australské občanství letos požádat.

„Já jsem stále Slovák, ještě pořád nemám australské občanství. Už jen kvůli tomu, že jsem hrdý na to, že jsem slovenský Rom. Nejsem Australan. Ale momentálně se v Austrálii mění zákony a je možné, že bude těžší občanství získat. Přiznám se proto, že jsem i já začátkem letošního roku zažádal a během roku bych měl dostat odpověď na to, jestli se stanu Australanem. Naše děti jsou Australany automaticky, protože se tam narodily. Občanství má i moje manželka. Z rodiny jsem jediný slovenský Rom.“

I po 15 letech v Austrálii se doma cítí víc na Slovensku v Očové a v Praze, kde po studiích nějakou dobu pracoval a kde má i po letech mnoho přátel.

„Přiznám se, že jsem se ani po 15 letech neadaptoval a necítím se tam doma. Přišel jsem tam, když mi bylo 25 let a všechny nejhezčí zážitky mého života jsem prožil v Československu. Nenarodil sem se s angličtinou a nikdy se s ní už nedomluvím tak, jako kdybych se tam narodil. Přitom jsem velmi komunikativní člověk. Dorozumím se, ale veškeré vtípky a to, co jinak vystihuje mojí povahu, to v angličtině nedokážu. Není to domov můj, je to domov mých dětí. Možná ale, že se po této dovolené vrátím a změním názor.“

autoři: ide , Rena Horvátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.