Alex Zucker: Mějte v New Yorku nebo Londýně aspoň jednoho svého člověka!
Tak nejúčinněji by podle Alexe Zuckera z USA, jednoho z mála překladatelů české beletrie a her do angličtiny, mohla pomoci Česká republika své literatuře.
Překladatel knih Jáchyma Topola, Petry Hůlové, Magdalény Platzové, Patrika Ouředníka nebo Tomáše Zmeškala a her Natálie Kocábové či Marka Hejduka. Nositel prestižní ceny Americké asociace literárních překladatelů za překlad knihy Petry Hůlové Paměť mojí babičce. V rozhovoru popisuje cestu české literatury k americkému čtenáři, samotu plnou postav a smysluplnost knih, které se jen stěží stanou bestsellery.
Chtěl být mořským biologem. Během studií zoologie v USA se dostal ke Kunderově knize Nesnesitelná lehkost bytí. Vědeckou laboratoř vyměnil za touhu studovat lidská práva. Poprvé se do Prahy vypravil v roce 1987, odtamtud do Paříže, kde se intenzivně, byť krátce věnoval francouzštině. Na tehdejší Mezinárodní pracovní tábor pro mládež měl namířeno do Polska. Umístěnka ale přišla do Nových Hradů v Československu. To rozhodlo o Alexově touze naučit se česky. Několikaměsíční kurz v Československu pak vystřídal studiem lidských práv a jazyka českého na Kolumbijské univerzitě v New Yorku u profesora Petra Kussiho.
„Byl to úžasný člověk a měl jsem ho strašně moc rád, stále mu děkuji za to, že překládám. Nevěřil učení jazyka přes konverzaci ve třídě, říkal, že to nemá cenu. Hodně četl. Už do první hodiny přinesl báseň Miroslava Holuba, a tak jsme se učili čtením české literatury, vedle které jsme měli anglický překlad."
Na jaře v roce 1990 se Alex Zucker poprvé na literární konferenci v New Yorku setkává s Jáchymem Topolem, ale už před tím se pokusil překládat jeho básně, znal také písničky kapely Psí vojáci a texty Jáchymova bratra Filipa. Brzy nato se začal věnovat překladu románu Sestra. Dílu Jáchyma Topola se Alex Zucker intenzivně věnuje dodnes.
Jáchym (Topol) byl hodně vlídný. Měl hodně energie a také velké charisma, vždycky rád spojoval lidi. Stali jsme se přáteli. A to trvá dosud.
V České republice Alex Zucker žil a pracoval v letech 1990-1995, a to zejména na pozici redaktora a překladatele v anglické sekci ČTK a časopise Prognosis. „Ta doba byla asi tou vůbec nejsvobodnější v Československu. Měl jsem 25 let a bylo to naprosto ideální období života. Pak jsem se vrátil do USA a začal hledat nakladatele pro svou první „českou“ knihu."
A co je na práci překladatele to nejdůležitější? Podle Alexe Zuckera jde hlavně o to, aby poznal, jakým stylem autor píše. Poté nachází ekvivalentní styl, ze kterého vyplývají jednotlivá slova. Nejtěžší jsou na češtině pády, tedy skloňování, ale také časování. A co je základní podmínkou? Aby překladatel znal výborně svůj jazyk.
Píšu knížky anglicky, ne česky. Musím to umět hlavně s angličtinou.
Jak si stojí český jazyk v USA? Do jaké míry jej podporuje Česká republika? Jak silná je skupina lidí, která ke své existenci potřebuje psané slovo a beletrii? Proč bude počet bestsellerů hodnotné literatury vždy nízký a proč Alex Zucker nabízí nakladatelům knihy ne jako české, ale „čtenářské“, tedy otázka národnosti je z jeho pohledu jen akademická? Jak dostat knihu k tomu správnému čtenáři a jaké tituly knih by doporučil z druhé strany Atlantiku? Proč má česká kultura v zahraničí větší dopad, než by se vzhledem k velikosti naší země čekalo? A proč by jako lidská bytost doslova zešílel, kdyby se občansky neangažoval?
Odpovědi na tyto i další otázky najdete v rozhovoru s Alexem Zuckerem. Také jeho hudební výběr: skupinu Psí vojáci, Ježka s V+W, rapové duo ČokoVoko i Dvořákovu Novosvětskou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
